Střípky z historie / ODVODY BRANCŮ

Dnešní Střípky z historie Pitína budou na veselejší notečku. Ať už jsme my starší byli odpůrci nebo příznivci základní vojenské služby, většina z nás mužů ji až do roku 2004 chtě nechtě museli absolvovat.

A tak se každý „branec“ po dovršení osmnácti let musel dostavit před odvodní komisi a pokud byl ortel zdravotní komise „schopen,“ musel časem narukovat. Drobné vady, jako třeba v případě Mirka Kužely „ploché nohy”, nebyly překážkou. Konec konců, všeobecná branná povinnost a výkon vojenské služby byl zaveden Branným zákonem již v roce 1868. A s drobnými úpravami provázel mužskou populaci až do roku 2004, kdy do civilu odcházeli poslední vojáci povinné základní služby.

Je však nepopiratelné, že samotný akt odvodu a poté výkon základní vojenské služby, byly přelomovým mezníkem každého mladého muže. Zejména na malém městě nebo vesnici, včetně té naší, bývaly odvody jakýmsi rituálem, který začínal už před samotným odvodem noční pochůzkou po obci. Branci, vybaveni štětkou a hašeným vápnem doplňovali místní mobiliář nebo silnice či mosty o vápnem psané informace typu kdo, co, kde, kdy, jak, proč a čím. Humorně glosovali dění v dědině, lidské charaktery, sousedské vztahy, ale také dívčí lásky a chlapecké tužby. Přesto, že některé nápisy byly občas tak zvaně „za hranou“ a rouška skupinové anonymity, chlapecké drzosti a mladické odvahy přímo sváděla ke škodolibosti, vše je již dávno odpuštěno. Z těch slušnějších připomínám na silnici, ploty či vrata namalované přezdívky některých našich občanů jako „motůzek” či “frišký”, “řezník krkovička”, “elastičky” či “komisař Kožak”. Občas se neplánovaně někomu “přestěhovala” popelnice, vůz či branka, něco pověsilo na strom nebo ztropila lecjaká jiná lotrovina. Pravdou je, že celý zbytek dědiny se už těšil na ráno, až cestou na ranní autobus či vlak si přečtou “múdrosti těch našich mladých odvedenců” a uslyší kejhání a lamentování těch “potrefených hus” nad nevychovaností dnešní mládeže.

Ráno pak, převážně slavnostně oblečeni a s voničkou na klopě, vyrazili branci s předsedou národního výboru či později se starostou obce k samotnému odvodu do okresního města či Uherského Brodu. Domů se pak vraceli v bujaré náladě, z Bojkovic či od zastávky v Pitíně od vlaku většinou na vyzdobeném koňském povozu. A že k noční pochůzce a k návratu z odvodu patřilo nějaké to pivo a štamprle? To přece také patřilo k tradici. Tak snad všichni naši „záložáci“ na to špatné co na vojně prožili už zapomněli a vzpomínají jen na to dobré a veselé, a mohou tak svým dětem a vnukům vyprávět zážitky z vojny, které už oni neprožijí. I když si někteří naši politici znovu pohrávají s myšlenkou povinných odvodů, snad naší malé zemičce bude stačit armáda profesionální. Na dobových fotografiích, připomeňme si některé odvodové ročníky, počínaje odvodem ročníku 1919 v roce 1937 (Martinovič, Juřík, Prchla a Jál), 1931- foceno v roce 1949 před hospodou Na Goldovci v Bojkovicích, 1939, 1948, 1953, 1960 a dále.

Na závěr citát šestého krále Babylonského z roku 1810 před našim letopočtem: “Žádná moc bez armády, žádná armáda bez peněz, žádné peníze bez daní, žádné daně bez prosperity a žádná prosperita bez spravedlnosti.“ Tož tak. Zdroje: Archiv obce Pitín, Zdeněk Slámečka st., Stanislav Savara st., Karel Peřestý, Pepa Zach, Marie Pippalová.

A vás ostatní sledovatele Střípků z historie Pitína jsme chtěli vyzvat - máte zajímavě doma fotografie k danému tématu? Neváhejte je umístit do komentářů, potěší se a vzpomenou i ostatní sledující .