STŘÍPKY / HISTORIE PITÍNSKÉ HOSPODY

Dům čp. 139 je více jak dvě století spojen s podnikáním. První zmínka pochází ze zápisu vrchnostenského úřadu novosvětlovského, a to v souvislosti s řeznictvím. Tam můžeme číst, že dne 2. ledna 1802 prodal šafář vasilský Josef Urbánek Jiříku Sukanému jednu jatku (masný krám) v dědině Pittin pod Nr. 139 za 390 fr /rýnských/. Ze zápisu ještě se lze dočíst, že Josef Urbánek jatku získal od Jana Konzeradle. V roce 1829 toto místo zakoupil dne 21.listopadu Jakob Scheuer. Řeznictví bylo zrušeno a na místě byl udržován jen hostinec. Majitel neprovozoval jatku, jenom židé z Bojkovic zde prováděli vždy před nedělí a před svátky výsek masa, hlavně skopového. Rodina Scheuerů vlastnila dům do 6.černa 1922, další dva roky ho vlastnili František a Františka Urbánkovi z Pitína.

Počátek dějin podnikání rodiny Jálů v Pitíně můžeme klást do počátku 20. století, když si v roce 1914 pitínský řezník Josef Jál (1868–1937) pronajal obecní hostinec čp. 95 (později Mikeskovo, dnes zde stojí kulturní dům). Po něm v roce 1921 převzal nájem jeho syn Antonín Jál (1891–1974) se svou manželkou Josefou, roz. Humpolovou (1891–1979). Manželé však již v roce 1924 nájem vypověděli, a místo toho si zakoupili za 60.000 korun přízemní domek čp. 139 uprostřed obce, kde byl původně tzv. Šcheuerův hostinec.

FOTO č. 2 Antonín Jál / Třicátá léta 20.století 

FOTO č. 3 Antonín Jál a Josefa Jálová / Šedesátá léta 20. století

V novém podnikání museli manželé nejdříve původní budovu téměř do základů zbourat, takže zůstala pouze hlavní zeď podél silnice. Nová stavba byla nejdříve přízemní, ale už v roce 1931 přistavili patro a z východní strany sál, za druhé světové války ještě zadní a severní část se sociálním zařízením pro hostinec, výrobnou uzenin a udírnou. Za udírnou byla ještě stáj pro koně, které majitelé vlastnili. V tomto domě tak mohli provozovat činnost hostinskou, řeznictví a uzenářství. Protože v patře byly vedle bytových prostor tři stejně velké a stejně zařízené pokoje, provozovali zde manželé Jálovi i činnost ubytovací. Na východní stěně sálu byl dlouho nápis „Hostinec a cizinecké pokoje U Jálů“.

FOTO č.4 Dům 139 po dostavbě koncem třicátých let 20. století

Podle vzpomínek pitínských občanů byl v řeznickém krámu vždy připraven dostatek kvalitního masa a uzenin, v kuchyni vedle hostince se vařily denně obědy pro několik pravidelných strávníků, především z řad různých dělníků a techniků, kteří pracovali při elektrifikaci obce, stavbě silnic a mostů, obědvali zde učitelé, poštovní či jiní státní zaměstnanci, ale i náhodní projíždějící. Někteří z těchto lidí byli v tomto domě i dočasně ubytováni. Každoročně, vždy na letní období zde přijížděla paní Valerie Macková, manželka ředitele školy, která se po smrti manžela v roce 1941 odstěhovala do Prahy (Valerie Macková byla teta sester Gabry a Málinky ve stejnojmenné známé knize).

V sále sousedícím s hostincem se konalo až do roku 1950 množství tanečních zábav a schůzí, hrálo se tam divadlo, promítalo kino a konaly další akce. Tím vzniklo v obci nejen vhodné, potřebné a dobře prosperující středisko hostinské a obchodní, ale také středisko kulturní a společenské, známé po celém okolí dobrou pověstí, a to právě zásluhou manželů Jálových. Kromě toho, že byl Antonín Jál především dobrým podnikatelem, byl po první světové válce i veřejně činný a stál v popředí pokroku a rozvoje obce. Byl členem spolků jako dobrovolný hasičský sbor, tělocvičná jednota Sokol, několikrát byl zvolen za člena obecního zastupitelstva, po několik let vykonával funkci porotce při krajském soudu v Uherském Hradišti. Jeho manželka Josefa byla zase patronkou při svěcení hasičského praporu, finančně podporovala sokolskou jednotu, místní osvětové divadlo a jiné dobrovolné spolky a činnosti.

Také Antonínova sestra Marie Jálová (1901–1995) se pustila do podnikání. Vystudovala obchodní školu a obchodní činnosti se věnovala po celý svůj další život. Po svém otci zdědila dům čp. 96, který přestavěla na obytnou a prodejní část. Založila živnost obchodní s prodejem textilu a část domu ještě pronajala pro holičství. Obchod s textilem udržela až do roku 1946, později zde byla prodejna smíšeného zboží, kde pracovala. Neprovdala se a zůstala svobodná, stejně jako její sestra Štěpánka.

Živnost hostinskou spolu s řeznictvím a uzenářstvím provozovali Antonín a Josefa Jálovi až do roku 1950, kdy veškerý soukromý sektor převzal socialistický stát. Manželé Jálovi zde bydleli se svým dětmi, později i s jejich rodinami. Dům byl zestátněn a majitelé museli dokonce za byt platit nájem, a to až do počátku sedmdesátých let, kdy byl dům původním majitelům vrácen. Malou náplastí bylo, že se tak stalo ještě za jejich života.

Po roce 1950 provozovala hostinec i masnu Jednota LSD Uherský Ostroh, hostinec do 29.září 1990 a masnu do osmdesátých let, než bylo postaveno nové nákupní středisko. Název „Hostinec U Jálů“ byl nově pojmenován na „Pohostinství“ a „Řeznictví a uzenářství“ neslo název „Masna“. K podnikání se manželé již vrátit nemohli, ale i v tomto období nezapomněl Antonín na to, čím se vyučil. U příležitosti svateb, křtin, výletů a jiných oslav zajišťoval desítkám rodin a také spolkům to, co bylo k takovým oslavám potřeba. Po celou tuto dobu přesto zůstal dům čp. 139 nadále centrem života v obci.

Další větší přestavbu a opravy zažil dům až po změně režimu v roce 1989, kdy zde začal podnikat nový majitel Čestmír Šátek, vnuk manželů Jálových, jemuž přepsala polovinu domu babička po smrti svého manžela v roce 1974. Paní Josefa Jálová zemřela v roce 1979. Již začátkem roku 1990 zřídil Čestmír, kterého jmenovali místní také Mirek, v místě prodejny masa soukromou prodejnu potravin, kterou lidé nazývali „ESO“, protože zde bylo k dostání i v té době tzv. nedostatkové zahraniční zboží. Později krátkou dobu sloužila prodejna jako letní občerstvení.

FOTO č. 5 Interiér prodejny „ESO"

FOTO č. 6 Letní zahrádka

V červnu 1990 byla vypovězena nájemní smlouva s LSD Jednota na hostinec a sál, a dnem 29. září 1990 byla obnovena i činnost soukromého hostince se staronovým názvem „Hostinec U Jálů“, který byl pravděpodobně prvním soukromým hostincem v uherskohradišťském okrese. Hostinec byl za částečného provozu rekonstruován, na domě byla vyměněna okna, vrata a dveře, provedena nová fasáda a přistavěna chodba k opravenému sociálnímu zařízení, ke kterému se z hostince dříve chodilo přes dvůr.

FOTO č. 7 Obnovený hostinec U Jálů

V roce 1991 byl nevyužívaný kinosál přebudován na prodejnu potravin a dalšího zboží, která byla později rozšířena po přikoupení sousedního domku Zemánkových čp. 79, kde na stejném místě byl přistavěn dům nový. V roce 2003 byla od domu čp. 139 oddělena část domu, kde byla prodejna (dříve sál) a spolu s nově přestavěným domem čp. 79 vytvořen nový dům čp. 355. Vznikla tak dostatečně velká prodejna se širokým sortimentem potravinářského, drogistického a jiného doplňkového zboží. Za prodejnou byla zřízena letní zahrádka se samostatným výčepem. Prodejna byla z převážné části zásobována zbožím z velkoskladu TRIN Uherské Hradiště, kterou vlastnil, stejně tak jako Pitínskou prodejnu, Čestmír Šátek. V roce 2004 podnikání rodu Jálů a Čestmíra Šátka na domě čp. 139 skončilo, neboť sourozenci Čestmír, Blanka a Světlana Šátkovi dům prodali pitínskému občanu Pavlu Hasoňovi, který v hostinci pracoval více jak 30 let. Spolumajitelem se stal i jeho syn Lukáš, který hostinec provozuje dodnes. Dům čp. 355 s prodejnou pak prodal Čestmír Šátek v roce 2006 Milanu Kurtinovi z Pitína, majiteli „Pekařství a cukrářství“ v Bojkovicích.

ZDROJE: Čestmír Šátek: Pitínští Jálové a jejich příbuzní (Rukopis /2015/), PhDr. Jiří Čoupek: Dějiny Pitína a přifařených obcí Hostětína a Šanova (Pitín 2015). FOTO: foto 2-7 Čestmír Šátek, foto 8-11 Josef šašinka.