55 LET OD ŽEHNÁNÍ NOVÝCH KOSTELNÍCH ZVONŮ

První zvon nechal ulít v roce 1592 tehdejší místní luteránský kazatel D. Samuel Sitinský. Zvon o váze asi 2 centů nesl český nápis „Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu Tvému dej chválu!“ V roce 1884 nechali místní činitelé, snad z důvodu jeho původu, tento zvon přelít ve zvonařské dílně v Olomouci, kde se však za neznámých okolností ztratil. Některé prameny uvádějí v daném roce ulití hned dvou zvonů, ale k tomu druhému neuvádí žádné podklady.

Druhý zvon, o váze asi 1,5 centu, byl pořízen někdy začátkem druhé poloviny 17. století za přispění tehdejšího majitele Světlovského panství Gabriela Serényiho, o čemž svědčil latinský nápis na něm: „Gracia Jezus Christisimi DD Gabrielis Serenyi …“

Třetí zvon, nejmenší, o váze asi 1 cent měl už zase českou legendu: „Tento zvon ulit ke cti a chvále Pánu Bohu LP 1688 a to ku poctivosti svatého Stanislava od dvojctihodného kněze Tomáše Soppoucha nákladem obce Pitínské. Byl ulit ve firmě Petr Hilner ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1882 však pukl a v roce 1884 byl nahrazen zvonem novým, o váze 281 kg s obrazy sv. Cyrila a Metoděje a nápisem „Zjednán farností Pitínskou za důstojného Pána Františka Rusňáka.“ Byl ulit v Olomouci a nesl vyobrazení Královny nebes a křest P. Ježíše v Jordáně.

Čtvrtý zvon o průměr asi 64 cm, s vyobrazením sv. Barbory a P. Marie u Ukřižovaného, byl pořízen v roce 1837, ulit téhož roku opět v Olomouci.

Neblaze se na kostelních zvonech podepsaly I. a II. světová válka, když v průběhu každé z nich byly vždy dva zvony zrekvírovány pro potřebu zbrojního průmyslu. V roce 1920 byl nejprve za první duo zrekvírovaných zvonů pořízen ocelový umíráček, a v roce 1925 druhý zvon s nápisem „Válka vzala – láska věnovala.“ Po další konfiskaci zvonů za II. světové války se pak v Pitíně po dlouhou dobu zvonilo jen ocelovým zvonem z roku 1920.

Zásadní zvrat nastal až téměř 30. let po skončení II. světové války. V roce 1970 byly z ochoty a dávného přání farníků Pitínské farnosti, ale také z příspěvků rodáků z Ameriky, pořízeny čtyři nové zvony za částku 90.000,- Kčs u zvonařské dílny Manoušek ze Zbraslavi nad Vltavou. Poté, co byly dopraveny do Pitína, byly nejdříve vystaveny v kostele a pak na ověnčeném voze taženým párem koní, v místní části „Na Klínku“. Odtud byly v nekončícím průvodu farníků, kněží, hasičů, místní dechové hudby Světlovanky s kapelníkem Josefem Daňkem a četných hostů, dovezeny až ke kostelu. Tam je posvětil ThDr. Josef Moštěk, přičemž kmotrami zvonů byly buď matky nebo vdovy po obětech okupace - Anděla Berčíková, Anežka Strapinová, Anežka Pavlacká, Marie Hladíková a sestry arcibiskupa K.J. Matochy Anna Chmelíková a Valerie Tesařová, za Hostětín pak Blažena Drhová a Jiřina Kundratová.

Legendy nových zvonů od největšího k nejmenšímu:

1. Svatý Cyrile, chraň naši víru.

2. Na památku Pitínského rodáka arcibiskupa Olomouckého Dr. J.K. Matochy.

3. Svatý Stanislave, jsme ovcemi Tvými, ochraňuj nás.

4. Ten poslední, který bude jednou zvonit každému z nás, tedy umíráček: Svatá Panno Marie, ukaž nám po tomto putování svého božského syna.

Svěcení nových zvonů přesně před 55 lety bylo na dlouhou dobu poslední církevní akcí na veřejnosti, kterou tehdy ještě na počátku normalizace tehdejší Okresní národní výbor v Uherském Hradišti u nás v Pitíně povolil.

Prameny: Kronika obce Pitín (kronikář Kamil Hnídek), Kniha dějiny Pitína a přifařených obcí (PhDr. Jiří Čoupek). Foto Emil Mudrák, Ladislav Berčík, M. Kužela.

Kromě sehnání fotografií se nám podařil ještě jeden husarský kousek - amatérský filmový záznam ze zmiňovaného žehnání nových zvonů z před 55 lety! Přineseme vám ho ke shlédnutí již brzy, sledujte náš seriál Střípky z historie Pitína.