HISTORIE PITÍNSKÉHO KOSTELA

V tu dobu tu byla fara a zřejmě pouze nějaká malá modlitebna.

Teprve v roce 1585, tedy před 440 lety, nechali noví majitelé panství světlovského, bratři Václav a Vilém Tetaurovi, postavit v Pitíně skutečný kostel, do jehož věže byly v roce 1590 zavěšeny dva zvony. Kostel je od nepaměti zasvěcen svatému Stanislavu, biskupovi a mučedníkovi z Krakova, který v roce 1079 zemřel rukou polského krále Boleslava II. A právě biskupská berla, meč a červená barva symbolizující mučednickou smrt našeho patrona sv. Stanislava se staly součástí znaku naší obce o němž jsme si už povídali.

Kostel byl v polovině 19. století už tak zchátralý, že bylo rozhodnuto o výstavbě kostela zcela nového. Jeho slavnostní vysvěcení, proběhlo dne 30.1.1856 a jeho venkovní podobu si kostel až na malé úpravy zachoval dodnes.

Průjezdy těžkých vlaků po železniční trati nad kostelem, narušení soudržnosti svažitého terénu nad ním a tlaková vlna po výbuchu bojkovické zbrojovky v roce 1944 způsobily velké trhliny ve zdech a klenbách, bylo potřeba je po válce odstranit. Byla proto stržena původní novogotická klenba, která byla nahrazena bazilikálním stropem z modřínových desek, byl položen betonový věnec a celá stavba odvodněna do hloubky 5 metrů. Bohužel mimo jiné vzala za své také původní na plátně malovaná křížová cesta, kterou nahradila moderní malba na skle od akademického malíře Miroslava Troupa. Moderního vzhledu se dostalo také celému interiéru, ta jak ho známe dodnes. Takto opravený kostel byl 25.11.1951 vysvěcen v té době již internovaným arcibiskupem J.K. Matochou, našim rodákem, což mu bylo zcela výjimečně povoleno.

Od roku 1968 je náš kostel, včetně venkovního kamenného kříže, kulturní památkou.

A o starých, ale i nových kostelních zvonech, vysvěcených v květnu 1970, se něco zajímavého dozvíte zase někdy příště.