Střípky z historie / PITÍNSKÁ SMYČKA

Smyčka, která nás nedusí, ale naopak spolehlivě spojuje s celou naší republikou a dříve též se Slovenskem.

Začíná vlastně už na výjezdu z Bojkovic a pomyslně se uzavírá na bývalém Pitínském nádraží, které leží severovýchodně od Bojkovic. Na začátku Pitína začíná její nejprudší stoupání a v úseku 2 kilometrů překonává trať převýšení více jak 50 metrů.

Bohužel se nepodařilo dohledat dobové dokumenty či fotografie z doby zprovoznění dráhy či z první republiky. S výjimkou fotografie vlaku, který v říjnu roku 1918, vezl na Vlárské dráze zprávu o vzniku Československé republiky a pamětní staniční knihy. A tak si můžeme naši „smyčku“ v seriálu Střípky z historie Pitína připomenout pouze z fotografií doby ne až tak dávné nebo z fotografií nostalgických jízd, pořízených nadšenci železniční dopravy.

Samotnou kapitolou bylo bývalé Pitínské nádraží nad vesnicí, které bylo zrušeno v roce 2019 včetně demolice nádražní budovy. Nádraží mělo totiž největší význam za doby parní trakce, kdy jízdě plně naložených vagónů do našeho kopce museli pomáhat lokomotivy dvě, ale také později pro křížení vlaků na jednokolejné trati. Teprve čas ukáže, jestli rozhodnutí o jeho likvidaci nebylo unáhlené. Přesto, že služba na takovém „ventrčáku“ nebyla nijak lehká, místní „ajznboňáci“ si nádražíčko patřičně udržovali a dovedli se v době volna také pobavit. Třeba stavěním májky nebo pořádáním dětských dnů, jak se můžete přesvědčit z fotografií. Ne nadarmo se říká, že Pitín svého času býval „ajznboňáckou“ obcí, když na dráze pracoval skoro každý pátý.

Někdy však práce a zdánlivá idyla přešly v drama. Doslovný přepis jednoho záznamu z Pamětní staniční knihy nádraží v Pitíně z roku 1921: “Dne 25/X 1919 byla ve stanici Pitíně srážka nákl. vlaku č. 712 s osobním vlakem 777, která měla za následek mimo značných škod hmotných též usmrcení jedné osoby a zranění vícero osob. Dále nutno podotknouti, že z odstavených zde vozů někteří zaměstnanci odcizili různé zboží, což mělo za následek jejich propuštění a suspendování tehdejšího přednosty …, který za svůj čin byl odsouzen soudem v Uh. Hradišti k 8. měsíčnímu těžkému žaláři, a důsledkem toho byl propuštěn ze služeb Č.st.d. Odpykání trestu a doručení propuštění se týž však nedočkal, poněvadž v ten čas právě zemřel.”

Zdroje foto: Jan Voda, M. Argaláš, Muzeum Bojkovska (most zničený německým vojskem v roce 1945), internet.